V obraze Les Antonín Slavíček detekuje možnosti Stimmungslandschaft, tzv. náladových krajin, v nichž umělci řešili analogické problémy jako francouzští impresionisté. Kompozice dobou vzniku náleží do souboru Slavíčkových děl kolem slavné Břízové nálady z roku 1897, v nichž autor experimentoval s olejomalbou a technologickou novinkou – syntonosem (patent z roku 1893). Většina námětů z této doby pochází z Veltrus, Hvězdy, Bechyně, Okoře a Liboce; určit přesné místo je v případě tohoto obrazu dnes již téměř nemožné. Pro své náměty si umělec vybíral většinou taková lesní zákoutí, která konvenovala jeho uměleckému zaměření. Jedná se třeba o subtilní vyobrazení stromů, které kompozici až secesně rytmizují (podobné náměty nalezneme u Gustava Klimta). To Slavíčkovi umožnilo soustředit se pouze na světlo, potažmo světelnou kvalitu jako nositele obsahu. Malíř si nikdy nevybíral pouze motiv pro motiv. Z psychologického hlediska má vždy zjevný úmysl-náladu, pro niž hledá jeviště. Tyto obrazy jsou charakteristické užitím omezené barevné škály, přičemž se ale Slavíček nezdráhá ani kombinace v té době populární zelené a fialové barvy. Ve své době Slavíčkovy kompozice s úspěchem prodával obchodník Salvátor Kominík, který společně s Bedřichem Kominíkem a sběratelem Břetislavem Roschem byli prvními vlastníky tohoto obrazu.
Antonín Slavíček se narodil 16. května 1870 v Praze. V roce 1887 byl přijat do krajinářské školy Julia Mařáka na pražskou akademii. Na sklonku 80. let koketoval s myšlenkou stát se knězem. Z tohoto důvodu hodlal vstoupit do benediktinského kláštera v Rajhradě. V roce 1889 se nicméně vrátil znovu na akademickou půdu. Roku 1892 se stal členem Umělecké besedy, jejíchž aktivit se účastnil až do roku 1897. Následujícího roku vystavoval již se SVU Mánes. Po smrti profesora krajinářské speciálky Julia Mařáka krátkou dobu zastával jeho místo s vyhlídkou zisku profesury. Neúspěch v této záležitosti považoval za celoživotní křivdu, podobně jako část mladší generace, která Slavíčka považovala za svého hlavního představitele. Tato okolnost na dlouho dobu polarizovala uměleckou obec a vedla k četným rozbrojům. V roce 1900 si najal ateliér na Starém městě a začal malovat první obrazy s pražskými motivy. V roce 1903 maluje poprvé v Kameničkách, které se staly na dlouhou dobu jedním z jeho hlavních témat. 1909 jej při koupání postihla mrtvice, jejímž následkem ochrnul na pravou část těla. Krátkou dobu se pokoušel malovat levou rukou. Bezvýchodnost této situace řešil následujícího roku sebevraždou.
Majetek Salvatora Kominíka.
Bedřicha Kominíka, dědictvím.
Soukromá sbírka Břetislava Rosche.