Podle souborného katalogu vytvořil František Tkadlík formou závěsného obrazu pouze asi dvacet portrétů. Fyzicky dohledatelných jich je do dnešní doby pouze třináct a nacházejí se ve státním nebo církevním majetku. Výběr zobrazených dává tušit, že se nejednalo o ryze komerční zakázky. Je pravděpodobnější, že Tkadlík vytvářel podobizny pouze těch, kterých si vážil anebo jimž byl vděčný. Tomu odpovídá i Tkadlíkova celková stylizace vyobrazených bez standardních doprovodných atributů, které portrétované jinak staví do jimi požadované role. Tkadlíkovu panteonu dominují rodiče, císař František I., aristokracie, František Palacký nebo Josef Dobrovský. Portrétovaní často patřili mezi jeho velice blízké přátelé, což byl třeba případ Františka Palackého. Na podobiznu Josefa Dobrovského byla zase v okruhu jeho vídeňských obdivovatelů vypsána subskripce a portrét byl dále šířen formou grafiky. V hierarchii uměleckých žánrů nebyl portrét v první polovině 19. století považován za vysoké umění. Na typ této tvorby bylo pohlíženo spíše živnostensky a věnovali se mu specializovaní portrétisté. Akademici Tkadlíkova ražení jej považovali za okrajovou činnost a vytvářeli portréty spíše výjimečně. Sám Tkadlík se ostatně považoval za malíře historických výjevů, které ve své době představovaly vrchol uměleckého snažení. Portrét neznámého muže vznikl na závěr Tkadlíkova prvního vídeňského pobytu a je datován rokem 1824, který byl pro umělce dobou velkých změn. Kromě toho, že se definitivně etabloval na vídeňské umělecké scéně, tak také konečně získal státní stipendium do Říma, které mu bylo uděleno na podzim téhož roku po doporučení knížete Clemense Metternicha. Ten Tkadlíka navrhl slovy: „(…) však dle mého mínění stojí bez jakékoli pochyby na vyšší úrovni uměleckého vzdělání nežli všichni ostatní mladší umělci, kteří toho času pěstují ve Vídni historickou malbu (…)“ Obraz je formátově analogický portrétu Františka Palackého a zobrazuje mladšího muže v uniformě státního úředníka, jehož identitu bude nutné hledat v okruhu umělcových českých přátel nebo mecenášů, kteří se nemalým způsobem zasloužili o Tkadlíkův společenský vzestup před jeho vytouženou cestou do Itálie.
Umělec narozený na pražské Malé straně, který se jako jeden z mála českých malířů těšil respektu mimo české země. Po absolvování pražské akademie přesídlil v roce 1816 do Vídně, kterou po osmi letech vyměnil za Řím, kde se pohyboval v okruhu Nazarénů. V Římě pobyl osm let, aby se v roce 1832 vrátil do Vídně. O čtyři roky později přesídlil do Prahy, kde byl jmenován třetím ředitelem pražské Akademie výtvarných umění. V Praze úspěšně reformoval akademickou výuku a ve vzpomínkách svých žáků vystupuje coby milovaný učitel, který byl dáván do ostrého kontrastu vůči svým nástupcům.