Vybírání brambor 1906

Vybírání brambor patří k nejrozměrnějším obrazům, jaké kdy autor vytvořil. Kompozice je o to cennější, že se příliš Kubínových raných děl nedochovalo. Deficit těchto děl konstatuje i Kubínův životopisec Jiří Siblík, podle nějž nedostatek trochu znemožňuje detailnější analýzu umělcovy pracovní metody v tomto období. O Kubínových počátcích je toho známo opravdu poměrně málo. Je nicméně zřejmé, že pro něj byly zásadní dvě životní okolnosti, které výrazným způsobem anticipovaly jeho výtvarné směřování. Prvním byl přechod z Brožíkova ateliéru historické malby na pražské akademii do třídy českého Němce Franze Thieleho, který byl zaměřen pokrokovějším způsobem na malbu. U Thieleho absolvoval v roce 1904, aby se následně přesunul do rodných Boskovic. Druhou okolností, která zasáhla do jeho života, byla cesta s přítelem ze studií, malířem Friedrichem Feiglem na antverpskou akademii následujícího roku. Studium je zde nicméně zcela znechutilo, takže se ještě na konci roku 1905 rozhodli přesídlit do Paříže. Ta se stala stala pro Kubína osudovou láskou. Patrně společně shlédli Podzimní salón, kde došlo k prvnímu vystoupení fauvistů. Na rozdíl od Feigla si pobyt v Paříži prodloužil, kdy se stýkal se sochaři Otakarem Španielem a Bohumilem Kafkou. Před návratem na Moravu se vydal ještě do Itálie, z níž se vrátil během roku 1906.

Na pozvání Friedricha Feigla se v roce 1907 účastní dvanácti díly první výstavy skupiny Osma, která je považována za první vystoupení české avantgardy. Kubínovy známé obrazy z let 1905 - 1907 ukazují na jednoznačné poučení několika vzory, které mezi mladými umělci rezonovaly. Paul Gauguin, Edvard Munch, Pierre Bonnard, Paul Cezanne, Max Liebermann a Vincent van Gogh byli umělci, u nichž hledali poučení v této době nejen čeští umělci. Na aktivní přístup k poznání ukazuje například návštěva Antonína Procházky a Emila Filly u příbuzných Vincenta van Gogha v Amsterdamu na konci roku 1906.    

Vybírání brambor Kubín namaloval patrně po svém návratu z cest v roce 1906. K obrazu existuje menší varianta publikovaná a datovaná Jiřím Siblíkem do tohoto roku. Až na výjimky již nelze jednoznačně určit, která díla tehdy Kubín na výstavě Osmy představil, protože katalog názvy děl neuvádí. Nicméně je na místě oprávněná domněnka, že vzhledem k tomu, že má Kubínova kompozice ještě jednoznačně koncipovaný salonní monumentální formát, mohl autor vytvářet obraz se záměrem vrcholu celé své instalace. Již zmiňovaný Jiří Siblík, který se s autorem osobně znal, konstatuje u těchto prací zásadní vliv Vincenta van Gogha, který předznamenává umělcovu kubistickou fázi kolem roku 1910.

Obrazy pocházejí z majetku z Pavly Schückové-Weberové, jež patřila ke Kubínovým blízkým přátelům. Nakolik se jednalo o podporu v Paříži od roku 1912 působícího autora, není jasné. Pavla Schücková-Weberová vlastnila větší soubor jeho děl, který patřil vedle kolekce Leo Steina (bratr slavné sběratelky Gertrudy Steinové) k největším známým kolekcím Kubínových prací v soukromém majetku.     

Intaktní, rámováno.

Jiří Siblík, Otakar Kubín, Praha 1980, obr. 9 (varianta).

Arnold Koblitz (1883-1933)

Pavla Schück-Weber

Serge Ascher-Ravanel (1920-2009)