Madona s dítětem 1995

Kompozice patří ke Knapovým vrcholným dílům z poloviny 90. let. Přestože jeho tvorba setrvale svádí k různým interpretacím, výklad je velmi prostý – jedná se především o metaforu pozitivního světa. Pro umělce bylo zásadní přihlášení se k tradici, kterou si významně uvědomil za svého pobytu v Německu, kde byl konfrontován s autory tamní neo-avantgardy, která měla tendenci vylučovat vše tradiční. 

Výjev s madonou v sadu patří mezi charakteristické Knapovy práce skrývající pod laskavým zevnějškem civilně pojatých aktérů křesťanské mytologie skrytý svět významů a vztahů šifrovaných symbolickým jazykem renesančních mistrů. Maria s Ježíškem sledují bílého králíka, představujícího již od sklonku středověku vítězství nad pokušením. Právě čistota od hříchů byla nutnou podmínkou, aby mohla nazaretská dívka zrodit Krista. Ten svou obětí zpřítomněnou v tomto idylickém výjevu květem mučenky, pasiflory v Mariině ruce, překonal jednou provždy smrt a otevřel lidstvu znovu cestu do ztraceného ráje blízkosti Boží. Zmrtvýchvstání Krista připomíná červenka sedící na poodhrnutém závěsu, odkrývajícím přístup do jabloňového sadu symbolizujícího zahradu Eden.

Umělec dodnes velmi rád zdůrazňuje, že pro něj byl zásadní přínos českého klasika Josefa Mánesa, jehož se snažil pochopit již ve svých uměleckých počátcích. Důležité pro něj bylo také poznání italských primitivů a renesančních mistrů (např. Cima da Conegliano), které vždy považoval za inspirativní kvůli formálnímu řešení kompozice. Proto také nelze Knapa považovat (po ukončení skupiny Normal) za představitele postmoderny, neboť Knapovi nikdy nešlo o přehodnocení ani dekonstrukci tradičních východisek, nýbrž o klasickou malbu bez kompromisů, jíž ukazuje právě v této kompozici, pro niž je nicméně možné spatřovat inspiraci v dílech Albrechta Dürera nebo Madoně s králíkem od Tiziana (1530, Louvre, Paříž).

Jan Knap studoval architekturu na Stavební fakultě VUT v Praze, po emigraci malbu u Gerharda Richtera na akademii v Düsseldorfu (v letech 1970–1972). V sedmdesátých letech pobýval ve Spojených státech. V roce 1979 založil společně s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem skupinu Normal, jejíž působení náleží k jednomu z mála autentických příspěvků českých umělců ke světové postmoderně. Po krátkém pobytu v buddhistickém klášteře studoval v letech 1982–1984 v Římě teologii, 1984–1989 tvořil v Kolíně nad Rýnem, 1989–1992 pracoval v Modeně. V devadesátých letech se vrátil do České republiky. Žije a pracuje v Plané.

Jan Knap, Galerie Klatovy Klenová, 18. 6. – 8. 9. 2017.

Galerie Kaess-Weiss, Stuttgart, Německo.

Galleria Arte 3, Trieste, Itálie.

Soukromá sbírka, Milán, Itálie.