Zájem o zátiší se u Emila Filly objevuje poprvé ve větší míře kolem roku 1912 a tento žánr jej neopouští až do roku 1948. Jejich malba je pro něho permanentní laboratoří, a sice s ohledem na tvorbu kubistů a svou lásku ke starým mistrům, o nichž píše větší množství fundovaných teoretických studií. V době vzniku Lahve vína a talíře jablek sbírá například materiál na rozsáhlý článek Holandské zátiší publikovaný v roce 1916 ve Volných směrech.
Období, v němž obraz vznikal, je pro umělce zásadní a plné změn. Na počátku roku 1913 se žení s Hanou Krejčovou. Dvakrát pobývá v Paříži a na podzim vystavuje v avantgardní galerii Herwartha Waldena Sturm, kde představuje 34 prací. V zimě téhož roku je v téže galerii zastoupen na kolektivní výstavě (např. s Franzem Marcem a Pablem Picassem). Od jara 1914 pobývá v Paříži dlouhodoběji, zapojuje se do uměleckého dění a získává četné kontakty. S Otto Gutfreundem navštěvuje Georgese Braqua, s Georgesem Karsem pak sběratelku moderního umění Gertrudu Steinovou, kde je Filla představen Pablu Picassovi. Otto Gutfreund na tuto dobu vzpomíná: „Byl jsem s Fillou u Picassa v ateliéru, šli jsme po ulici a on jel okolo v kočáře, když viděl Fillu, s kterým se již znal, dal zastavit a pozval nás do ateliéru.“ V létě se Filla definitivně rozhoduje pro přesídlení do Paříže. Z počátku bydlí v Hotel Roma v rue de Caulaincourt 57, kde má v té době ateliér právě i Georges Braque. Bohužel, k Fillově smůle, se i umělce po vypuknutí Světové války týká mobilizační vyhláška z 26. července. Počátkem srpna tak Emil Filla jako rakouský občan prchá z Francie (odkud by byl jako cizí státní příslušník vypovězen), Belgie a následně Holandska.
Když si Emil Filla v roce 1916 značí do deníku „Dnešní bádání: hledat a nalézat vlivy, vzory příbuznosti… Divná starost! Myslel tak Tintoretto když měřil a zkoumal antické sochy neb Rembrandt?“, vyjadřuje tím rozpaky nad názory modernismu na originalitu. Jaký to paradox! Sám autor si musel být později vědomý neustálého srovnávání vlastní tvorby s kompozicemi Pabla Picassa, jehož považoval za průkopníka kubismu. Jakoby tyto věty mohly být obhajobou vlastní výtvarné činnosti. Fillovy práce nelze považovat za projevy epigonství, protože umělcův přístup byl na rozdíl od intuitivního Picassova postoje zcela analytický. Emil Filla se pokoušel pochopit zákonitosti nového stylu, které následně promítal do svých děl. „Na jejím základě (Picassovy metody) přechází Filla kolem roku 1913 od expresionistické deformace k samostatnému řešení plastických vztahů v prostoru, které simultánností názorů z různých pohledů umožňuje svobodné zbásnění skutečnosti. Záhy se však Fillův malířský přednes uvolňuje a v sérii zátiší z roku 1913 a první poloviny roku 1914 dosahuje s obdivuhodnou rychlostí jistoty a osvobozenosti podání.“ (Vojtěch Volavka, Emil Filla, Demokratický střed IX, 1932, č. 21 (27. 5.), s. 2–4.)
Kompozice Lahev vína a talíř jablek byla prokazatelně dvakrát vystavena za umělcova života v Praze a v Brně, ačkoliv nelze vyloučit, že obraz mohl být vystaven již v Berlíně v galerii Sturm na podzim nebo v zimě 1913, kde Filla představil větší soubor obrazů. S ohledem na prestižnost expozice v květnu 1932 (šlo o první velkou umělcovu průřezovou výstavu na území Československa) je jisté, že se Filla podílel na výběru jednotlivých exponátů. Z chronologicky členěného katalogu je tak zjevné, že Lahev vína a talíř jablek je možné považovat za 48. umělcův obraz, který považoval za hodný vystavení. Což není zase tak vysoké číslo při převládající představě veřejnosti o umělcově nadprodukci. Z poznámky v katalogu je také patrné, že byl obraz namalován ještě v Praze. Na základě velice zajímavého detailu, jakým je holandizující trompe l´œil v podobě dopisní obálky s poštovní známkou vlevo nahoře (nápis na dopisnici tak lze považovat za třetí umělcovu signaturu, která tak činí z obrazu Fillův nejvíce signovaný obraz), lze odvodit, že obraz mohl být započat v březnu 1913. Pokud by platila hypotéza výstavy v Berlíně na podzim 1913, musel by být obraz dokončen v tomto období; s tím, že signatura z druhé strany, datující vznik časovým rozmezím 1913–1914, byla učiněna po možných zásazích v jarních měsících roku 1914 před Fillovým odchodem do Paříže téhož roku. Místem vzniku je uvedena Praha a lze si jen obtížně představit, že by Filla s obrazem cestoval do Paříže. V Brně byl obraz vystaven v říjnu 1932. Zde se již jednalo o expozici obrazů, které byly určeny k prodeji. Výstava tak již byla ochuzena o soukromé zápůjčky. Lahev vína a talíř jablek zde měla katalogové číslo 4 s možností prodeje za 3 500 prvorepublikových korun. Je zjevné, že Emil Filla patřil k žádaným autorům a z jeho rané tvorby nebylo již mnoho děl k dispozici.
Jubilejní výstava díla Emila Filly, SVU Mánes, Praha 1932.
Emil Filla, Souborná výstava obrazů pořádaná Skupinou V. U. v Domě umění v Brně, Brno 1932.
Jubilejní výstava díla Emila Filly, SVU Mánes Praha 1932, katalog č. 48.
Emil Filla. Souborná výstava obrazů pořádaná Skupinou výtvarných umělců v Domě umění v Brně, Brno 1932, katalog č. 4.
Volné směry XXXIII, 1937, reprodukce s. 96.
Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Praha 2007, reprodukce s. 209.
Sbírka Armanda Grosze, Praha