Anatomie III, akryl na plátně z let 2012-2014, patří do série Anatomie, jež předznamenala prozatím nejrozsáhlejší autorův cyklus Bestiář. Ten vznikal od roku 2015 do roku 2018. Oba cykly obsahují mnoho desítek velkoformátových maleb zvířat a hominidů. Ti jsou po většinou zcela imaginární, a není tedy snadné, ba ani možné jednotlivá zvířata, lidské bytosti či jejich jednotlivé části a součásti, zoologicky určit. To je i případ tohoto obrazu, který je jedním z prvních celé série, jakýmsi anatomickým inventářem živé bytosti. Některé kaligrafické znaky a rodící se šířková forma nové kreatury naznačují, že stojíme před předobrazem zvířecího samce, možná sudokopytníka. Dotazy na přesný obsah, učiněné přímo autorovi, v takových nejistých případech nikam nevedou, což je známka toho, že malba vzniká nikoli vědomě, ale podvědomě jakousi asociací připomínající poznámkový blok tvůrce, který neví, co přesně z jeho rukou vzejde. Takováto úplná absence racionality je v umění ostatně dost vzácná a ceněná, zvláště je-li oproštěna od estetického či komerčního kalkulu.
Lukáš Musil, obecně známý pod svým pseudonymem Musa, je současný český umělec, solitér mimo zavedené proudy. Bývalý profesionální hokejista a český juniorský reprezentant pověsil v roce 2011 ze dne na den hokejové řemeslo na hřebík v šatně pražské Sparty a začal se věnovat výtvarnému umění. Zpočátku ho vedla pouze zkušenost z jeho záliby v tetování, které praktikoval ještě jako hokejista. V tomto oboru ostatně proslul i mezinárodně. Jeho díla vystavilo mj. i pařížské Musée Branly. Je považován za nejoriginálnějšího a současně nejprestižnějšího českého tatéra. Od roku 2015 ale tetuje jen zcela výjimečně a zabývá se zcela výhradně malbou. Monumentální plátna, která vytváří, jsou jednotlivými stádii v hledání autentického výrazu. V tom používá převážně spreje, jako výraz autentičtějšího vyjádření a gesta, než je tomu u klasické štětcové malby. Cykly velkoformátových pláten na sebe pozoruhodně navazují, pravděpodobně zcela nezáměrně a podvědomě, v intencích jakéhosi nového stvoření, tzn. vytváření vlastního, osobního vesmíru, od temných prostorů přes kosmogonické třesky až k vzniku života a zvířecích a lidských bytostí. V roce 2015 vznikla série Anatomie, která kombinuje vnější i vnitřní pohledy na zvířecí či lidská imaginární stvoření s jejich deskriptivním, ovšem logicky též imaginativním popisem za pomoci kaligrafie téměř čínského stylu. V roce 2016 na toto syntetické stádium navázal cyklus Bestiář, který zachytil už pouze vnější podobu imaginárních zvířat, tedy jakýsi definitivnější pátý den stvoření.
Lukáš Musil, Zvíře VII, 2017, sprej, koženka, 200 x 142 cm.
Musa své malířské dílo vystavoval na několika samostatných výstavách, a sice v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou v roce 2015 a dále v Galerii Pro arte v roce 2016 na výstavě Musa vs. Jágr. V létě 2017 představila obsáhlou prezentaci cyklu Bestiář pražská výstavní síň Mánes na výstavě s názvem Signatura. Pro arte vlastní velký soubor Musových velkoformátových pláten a vkládá do autorovy budoucnosti velké naděje, neboť považuje jeho dílo za zcela neodvislé od zaběhlých proudů a z tohoto pohledu velmi autentické, originální a inspirativní.
Musa. Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, 2016.
Musa: Bestiář. Praha, 2017, Nadace uměleckých sbírek s podporou investičního fondu Pro arte.
Musa: Slabikář. Praha 2017, Nadace uměleckých sbírek s podporou investičního fondu Pro arte.
Získáno z autorova ateliéru v roce 2016.