Naše těla obsažena v přírodě. Skládají se z vody, křemíku, železa nebo vápníku. S krajinou, kterou procházím, mé tělo tedy rezonuje. Zemské substance vznikající chemickými procesy dávají život tvarům a hmotě. Jestliže jsem tedy vyrůstal v krajině olivovníků, jsou obsaženy i v mém těle. Mé tělo totiž prosperuje v prostoru, kde se pohybuji. Prosperita teritoria. Vzduch, který dýchám. Jídlo, které pojídám. Dává mi sílu a zkušenosti k tomu, abych mohl alespoň na čas proniknout do míst, která jsou neobyvatelná. Mé tělo je chráněno kapitálem místa, kde jsem se narodil. Povrch minerálů je pro mě jakousi heraldikou, která reprezentuje oblast, odkud čerpám sílu.
Při příležitosti vydání soupisu díla konceptuálního umělce Federica Díaze vznikla v Galerii Pro arte výstava představující autorovu dosavadní tvorbu. Návštěvníci mají do konce roku možnost opětovně zhlédnout legendární instalaci Outside Itself, kterou umělec vytvořil pro 54. ročník benátského Bienále, nebo obdivovat zlatou slzu z nově vzniknuvší série lacrimAu II.
Federico Díaz je umělec česko‐argentinského původu, jehož tvorba odkrývá smysly nezachytitelné, imateriální elementy. Je systematickým pozorovatelem člověka současnosti, u něhož a pro něhož se snaží odhalovat věci, které jsme přestali či přestáváme být schopni vnímat. Při hledání ztraceného používá nejmodernější technologie, které jsou obvykle vnímány jako něco, co nás od naší podstaty spíše vzdaluje. Výsledkem je pak pocit napětí mezi přírodním a umělým, mezi intuicí a rozumem.
Díaz vystavoval mimo jiné v Mori Museum Tokyo, ICA London, ZKM Karlsruhe, na Ars Electronika Linz, MASS MoCA, PS1 MoMA, Miami Art Basel, na bienále ve Florencii, 53. Biennale di Venezia, spolupracoval též s Univerzitou v Cambridge.